| Úvod | Kvalita a složení vody | Pitný režim | Norma na pit. vodu | Úprava pitné vody | Nabídka zařízení | Nezávislý test | Ceník | Kontakt | Odkazy |
Kvalita pitné vody u nás je stanovena Vyhláškou Min.zdravotnictví č.252/2004 Sb.
K stálému pití pro lidi bez rozlišení věku a zdravotního stavu jsou vhodné vody kojenecké a stolní, zejména s obsahem RL 200-500 mg/l. Z hlediska dlouhodobého příjmu lze pro průměrného spotřebitele orientačně uvést optimální hodnoty některých hlavních minerálií: Ca > 40-80 mg/l, Mg > 20 mg/l, K > 1 mg/l, Na < 20 mg/l, Cl- < 25 mg/l, SO42- < 240 mg/l, NO3- < 10 mg/l.
V roce 1998 vyrobil světový chemický průmysl 800 miliónů tun chemických látek, přičemž jeho produkce se každých 7-8 let zdvojnásobuje. Potenciální toxicita odpadů z této výroby i toxicita výrobků se často vůbec netestuje. Ve významném množství se vyrábí 80 000 druhů látek.
Současné standardy pro pitnou vodu na toto závratné množství chemikálií v životním prostředí reagují mj. i tzv. skupinovými stanoveními koncentrace řady škodlivých organických látek v pitné vodě. Příkladem rozsáhlých skupin škodlivin (kontaminantů) jsou dnes všudypřítomné ropné látky (NEL), z nichž některé jsou toxické již v nízkých koncentracích. Podobně tzv. polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU), pocházející mj. z provozu motorových vozidel i ze splachů asfaltových vozovek, jsou dnes přítomny ve všech vodách prakticky bez vyjímky. Významnou skupinou kontaminantů jsou sloučeniny obsahující organicky vázaný chlor. Ty poškozují lidské zdraví "bezprahově", což znamená, že poškozují zdraví v jakémkoliv, tedy i nepatrném množství.
Voda z veřejných vodovodů je proti tomuto znečištění ve vodárnách ochraňována.Tento problém se týká hlavně majitelů studní. Podle laboratorních rozborů většina studní po této stránce nevyhovuje normě pro pitnou vodu. Mikrobiální znečištění vzniká i při nevhodném skladování původně nezávadné pitné vody. Například při skladování balené vody za pokojové teploty. Správně se musí pitná voda skladovat ve tmě. Mikrobiální znečištění může být příčinou celé řady nemocí. Jsou rozeznávány tyto druhy mikroorganizmů : koliformní bakterie, fekální koliformní bakterie, enterokoky, mezofilní bakterie, psychrofilní bakterie,bezbarví bičíkovci a další mrtvé a živé organizmy.. První tři druhy bakterií nesmí pitná voda obsahovat vůbec.
Odstranit mikroby lze fyzikálními i chemickými metodami. Mezi fyzikální metody patří filtrace na keramickém filtru o vhodné velikosti pórů, mechanická ultrafiltrace dutými vlákny, působení UV záření. Lze sem započítat i převaření vody. Likvidace bakterií pomocí UV záření má své omezení. Voda musí být naprosto čirá a účinné dávky vyžadují velmi vykonnou UV-lampu. Malé UV zářiče u zařízení pro individuálního spotřebitele mohou dobře odstraňovat bakterie, ale ne oocysty prvoků.U chemických metod je nejčastěji využíváno působení látek na bázi chloru. Chlornan u nás např. obsahuje přípravek SAVO. Likvidovat mikroorganizmy lze i pomocí jiných oxidačních činidel např. peroxidu vodíku nebo manganistanu draselného.K dezinfekcí vody se též často využívá oligodynamických účinků stříbra a jeho solí na patogenní zárodky. Sem patří přípravek Sagen.
Chlor je přítomen v pitné vodě, která je z důvodu zajištění mikrobiální nezávadnosti podle předcházejícího odstavce chlorována. Reakcí chloru s některými organismy a chemikáliemi, jejichž zbytky prošly vodárenskou úpravou vznikají páchnoucí látky. Nebezpečné jsou především karcinogenní trihalometany (THM), které vznikají reakcí chloru s huminovými látkami. Převaření vody je pro odstranění těchto škodlivin neúčinné. Chlor a jeho sloučeniny lze odstranit absorpcí aktivním uhlíkem.
Olovo Pb
Týká se to zvláště starší zástavby, kde pro přívod pitné vody byly použity olověné trubky. Z nich se ve stopovém množství může uvolňovat olovo.
Další těžké kovy
Vedle olova se ve vodě mohou nacházet i další nebezpečné těžké kovy. I ty je možno odstranit absorpcí ve filtru s aktivním uhlíkem.
Železo Fe
V podzemní vodě je železo většinou ve formě rozpustného iontu železnatého. Jakmile voda přijde do styku se vzduchem, začne se okysličovat a hydrolyzovat na nerozpustný hydroxid železitý. Na vanách, WC mísách, v pračkách i jinde se vytvářejí nánosy.
Odstranění vysokého obsahu železa se často provádí oxidací v podzemním zdroji ( studni) tak, aby vysrážené trojmocné železo zůstalo ve zdroji.
Mangan Mn
O manganu platí v podstatě totéž jako o železu. V podzemní vodě se nachází ve formě dvojmocného iontu manganatého.
Vápník Ca a Hořčík Mg
O významu minerálů se více dozvíte ze zpráv Státního zdravotního ústavu. Doporučuji dokument o významu tvrdosti pitné vody a dokument o zdravotním riziku pití demineralizované vody ,kde jsou popisovány zdravotní rizika pití vody s nízkým obsahem minerálů. Doporučován je obsah vápníku 40 - 80 mg/l a obsah hořčíku 30 mg/l.
Dusičnany NO3-
Přirozené podmínky výskytu dusičnanů ve vodách (cca 2 mg/l) byly postupně narušovány růstem lidských sídlištních celků. Nepříznivý stav se však dlouho týkal pouze podzemních vod v koncentrovaných sídlištních celcích. Ještě v roce 1960 bylo konstatováno, že povrchové vody českých zemí, odebírané pro vodárenskou úpravu, obsahují malé množství dusičnanů, které z hlediska zdravotního nepředstavují nebezpečí. V tomtéž roce 1960 byly na vodárenských profilech Vltavy, Jizery a Želivky naměřeny maximální koncentrace dusičnanů kolem 10 mg/l NO3-, v roce 1980 byly zjištěny trojnásobky - max. 29-34 mg/l NO3-. Spotřeba dusíkatých hnojiv v českých zemích v té době vzrostla čtyřnásobně, ze 100 tisíc tun v roce 1960 na 420 tisíc tun v roce 1980 přepočteno na čistý dusík.
To je vysvětlení dusičnanového problému: hlavní příčinou vysokých koncentrací dusičnanů je intenzifikace (chemizace) zemědělství, jmenovitě vysoké dávky dusíkatých hnojiv. Dusíkatými hnojivy (a dalšími zemědělskými chemickými přípravky) je zasažena celá zemědělská krajina.
Zdravotní nebezpečí dusičnanů (NO3-) vyplývá z možnosti jejich bakteriální redukce v zažívacím traktu člověka na toxické dusitany (NO2-). Dusitany se slučují v žaludku se sekundárními aminy přinášenými potravou na karcinogenní N-nitrosoaminy. Statisticky byla prokázána závislost zvýšeného výskytu rakoviny jater, žaludku, tlustého střeva a močového měchýře na obsahu dusičnanů ve vodě.
V případě tzv. dusičnanové alimentární methemoglobinaemie (DAM) kojenců dochází k tomu, že dusitany reagují s krevním barvivem hemoglobinem na methemoglobin, který není schopen přenášet kyslík. Za statisticky bezpečnou koncentraci dusičnanů ve vodě z hlediska prevence DAM se považuje 15 mg/l NO3-. Nejvyšší mezní hodnota je 50 mg/l NO3-. Pitná voda však není jediným zdrojem dusičnanů v lidské výživě. Dusičnany se vyskytují i v potravě, zvláště v zelenině. Odstraňovat dusičnany ze zeleniny nelze, ovšem zelenina je pro zdravou lidskou výživu z řady známých důvodů důležitá (vitaminy, stopové prvky, vláknina).
Odstraňování dusičnanů z vody není snadné, lze použít metody reversní osmózy. Jelikož tato metoda mění minerální složení vody a je navíc pro rodiny finančně méně dostupná, jako vhodnější metoda se mi jeví iontová výměna.
Další anorganické látky
Voda může obsahovat i další anorganické látky jako jsou sloučeniny a ionty hliníku, mědi, siřičitany, floridy, sirníky a sirovodík a další látky.
Organické látky
O této skupině látek byla již zmínka v kapitole kontaminace a též v kapitole chlor. V praxi pitnou vodu nejvíce ohrožují ropné látky, saponáty, chemické přípravky používané v zemědělství tj. herbicidy,insekticidy a fungicidy i další látky. Téměř všechny tyto látky lze absorbovat na aktivním uhlíku.
Majitelé studní by si měli pravidelně nechávat provádět laboratorní rozbory pitné vody. Tyto rozbory provádějí hygienické stanice i některé akreditované soukromé firmy,které najdete v Zlatých stránkách v sekci Voda - rozbory. Zkrácený rozbor, který přijde řádově asi na 1500 - 3000 Kč obsahuje vyšetření na mikroby, barvu, zákal, chemickou spotřebu kyslíku, a velice omezené množství chemických látek. Zkoumají se látky obsahující dusík, tj. dusičnany, dusitany a amoniak. Širší spektrum chemických látek je možno odhalit pomocí nákladnějších rozborů. Vysoká hodnota chemické spotřeby kyslíku svědčí o pravděpodobně vysokém zamoření organickými látkami. Podobně je tomu u amoniaku. Původcem mohou být různé hnijící látky, nebo fekálie. Příčinou vysokého obsahu dusičnanů může být hnojení chem. hnojivy i přírodními hnojivy v okolí studně. Ke snížení obsahu dusičnanů je vhodné okolí studně zatravnit, nehnojit, pravidelně sekat, tuto trávu odvážet mimo.Tráva má totiž schopnost svými kořeny z půdy dusičnany odebírat.
.